Katka Gasmanova

Putovani do Anglie se nakonec promenilo v prijemne stravenou cestu. V autobuse jsem potkala spoluzaka ze ZS, ktereho jsem dlouho nevidela. Oba jsme si rezervovali listek na posledni chvili, a tak jsme netrpelive cekali zda vubec odjedeme. Dopadlo to dobre, a dokonce jsme spolu sedeli. Povidali jsme si, okomentovali ucastniky zajezdu, cetli si skvele rady z Maximu jak nastvat stopare, o prestavkach pokurovali a rozhybavali ztvrdle koncetiny.

Po prijezdu jsme stravili cele odpoledne v Londyne, prosli jsme si pamatky, nekolikrat se rozvalovali v mistnich parcich, ktere na Anglii tak miluji, a taky jsem konecne navstivila chram sv. Pavla, ktery jsem loni nebyla schopna najit. Je to nadherna stavba se skvelou akustikou. Zvlastni, kdyz se podivate z jednoho brehu Temze na druhy, tak mu stavba dominuje, ale ja ji proste nenasla. Tento preklad jsem si precetla v pruvodci, ktery si koupil Honza a opravdu jsem se pritom pobavila. Kdyby to nahodou nekdo z prekladu nepoznal, jde o St. Paul` s cathedral.

Po hezkem odpoledni jsem se musela dopravit na letiste Stenstad, kde me mela cekat Jeanette, ale bohuzel necekala. Byla jsem pripravovana na to, ze je nedochvilna, ale dvouhodinove zpozdeni bych nazvala asi trochu jinak nez jen nedochvilnosti. Zjistila jsem, ze lze nenavidet cloveka, ktereho jeste neznate. Opravdu. Byt sama uprostred letiste, ktere je asi 50 kilometru od Londyna kolem deseti hodin vecer neni moc prijemny pocit. Hlavne proto, ze neni moc moznosti, jak by se problem dal vyresit. Nejprve jsem byla opravdu nastvana, taky proto, ze jsem se mohla vecer videt s prateli v Londyne. Mame takove mistecko na brehu Temze, ktere je nedaleko more, a proto je na jeho okraji spousta pisku. Vzdy jsme z nej modelovali ruzne obrazce, pohovku a vsechno, co nas napadlo. Prinesly se ruzne hudebni  nastroje, piti a vecirek mohl zacit. Takhle jsem loni stravila par veceru v Londyne, kdyz jsem se tam jela podivat.

Misto toho jsem ted mrzla na letisti. Kdyz jsem se Jeanette konecne dovolala a zjistila, ze hned tak neprijede, sla jsem do letistni haly a tam poznala par lidi, kteri cekali na letadlo s nekolikahodinovym zpozdenim. Rikali, ze tam mozna budou muset i prespat. Nemam na ne cislo, takze ani nevim, jak dopadli. Alespon mi zprijemnili cekani.

Pak nastala jeste komicka situace, kdyz jsme se s Jeanette asi pul hodiny mijeli na letisti, a nakonec hledali zaparkovane auto. Kdyz jsem ji videla, jak se ho bezradne snazi najit, vsechno jsem ji odpustila. Byl to kukuc nevinneho kacatka, ktere se ztratilo. Jen tak jsem si v duchu predstavovala, jake auto asi ma. Autum moc nerozumim, vlastne vubec. Modelovala jsem si ruzne rachotiny, protoze kdyby mela nejake faro, tak by prece nezapomnela, kde ho zaparkovala. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsme ho konecne nasli. Takhle vypada - http://www.cooperbmw.co.uk/BMW-m-3convertible.html. No reknete, zaparkovali byste nekam takove auticko a pak zapomneli kde? Hned me zamrzelo, ze jsem si nevyridila mezinarodni ridicak.

Po pulnoci jsme konecne dojeli domu. Jeste jsem se stihla seznamit s jejim synem Jonathanem, ktery je profesionalni fotograf. Foti luxusni auta a pry me nekdy vezme s sebou. Tak uvidime. Dalsi den jsem stravila obrovskym nakupovanim, ktere zrovna nepatri k mym oblibenym cinnostem a prozkoumavanim okoli spolecne s Holly, pejskem.